Radim Hájek

Mé jméno je Radim Hájek a jsem fotograf. Nebudu vám tu vypisovat, jakou mám povahu a jaký jsem, ale můžu Vám zaručit, že pro výsledek a vaši spokojenost udělám maximum.

Moje specializace jsou hlavně svatby, mám za sebou více jak 150 svateb po celé ČR a rád si přidám do seznamu i vaši svatbu. Dále mezi moje nejčastější focení patří portréty, děti, těhulky, rodinky, akty, glamour, fashion, plesy, akce, oslavy a nepohrdnu ani focením produktů, třeba pro váš eshop nebo jako prezentaci vašich výrobků.

Na nejrůznějších akcí nabízím i oblíbenou a vtipnou zábavu v podobě fotokoutku. Plátno podle vašich představ a okamžitý tisk je samozřejmostí.

Fotím ve svém ateliéru a k dispozici jsem téměř 24 hodin denně, pokud tedy zrovna nejsem s mým synem někde na výletě.

Upřednostňuji spíše neformální přátelskou atmosféru, jak při komunikaci, tak i při samostatném focení. Budu rád, když mi napíšete a domluvíme se na nějakém zajímavém focení.

Budu se těšit na naše společné focení.
Váš „nejen“ svatební fotograf
Radim Hájek

Svatba Honzy a Evy 1/2

Datum: 31.3.2017

Ze začátku musím hned říct, že o téhle svatbě bych mohl napsat knížku, ale jelikož moje slovní zásoba je na úrovni mývala, tak to asi tak horký nebude. Ale ještě než se dostanu k samotné svatbě, tak je docela zajímavý, jak jsem se s Honzou poprvé potkal a jak to celé začalo a hlavně jak na mě, nějakýho svatebního fotografa z Brna, přišel.

Najednou mi vyskočilo na facebooku upozornění, že mě někdo označil do komentáře. Bylo to u fotky Honzy, který se pochlubil svým fanouškům, že se zasnoubil. Všechno už skoro zařízený, jen ten fotograf stále nebyl a tak zkusil dát na radu fanoušků na své stránce, ať mu doporučí nějakého fotografa. A mezi asi 80 komentáři jsem byl dokonce 2x zmíněn já. Paráda, bylo by to super fotit tohohle sympaťáka. Uběhlo pár dní a najednou přišel mail přímo od Honzy, že by mě rád poptal na svatbu. Neváhal jsem ani chvilku a odepisoval jsem s tím, že se s ním chci hned vidět. Sundal jsem jeho plakát, co mi visí nad postelí, že bych si ho nechal aspoň podepsat (na to nakonec nedošlo :-D ).

Proběhlo pár mailů a už jsem se chystal směr Praha. Sraz na Chodově ve 13:00. Ráno vstanu, třikrát jsem se vysprchoval, abych konečně vypadal jako člověk (což se po těch hodinách na D1 ve finále moc nepovedlo, ale snaha byla), hodil na sebe kalhoty, košili, sako a vyrazil jsem v 10 z domu, abych byl v Praze včas. Při mé obří smůle v ten den jsem u svého narcistickýho auta (ti, co znají moje auto, tak ví) zjistil, že mám píchnutý kolo a aby toho nebylo málo, tak jsem ještě slíbil jednomu člověku, že ho v 10:15 vyzvednu v Brně a odvezu do Prahy. V tu chvilku jsem buď mohl vybuchnout v hysterický pláč a jít spáchat harakiri, ale jelikož jsem silnej člověk (nechápej fyzicky :-D to fakt ne :-D, teď jsem se i sám pobavil), tak jsem zamáčkl slzu a moč a vrhnul se po hlavě na výměnu kola. Hever, auto nahoře, šrouby venku, ale nastal další problém, kolo už bylo trochu přirezlý a nešlo zaboha dolů. Nepanikařit. Volám klukovi do Brna, říkejme mu třeba Karel, on to vlastně fakt byl Karel, ale to je jedno, Karlovi říkám, že budu mít zpoždění. Naštěstí Karel nespěchal a dal si ještě v přilehlé hospůdce dva kousky. Volám Martinovi, osobnímu automechanikovi, který hrdě nosí oblečení s mým logem a dělá mi reklamu všude, kde to jen jde. Hm, ne kecám, nic nenosí a myslím, že ani neví, že fotím :-D Ale jako oblečení nosí, jen ne s mým jménem. Chápete ne? Ne? Já taky ne! Martin přijíždí rychlostí blesku z vedlejší vesnice a ocelovou trubkou mi mlátí do auta, aby kolo povolilo. Povedlo se, ale nastal opět další problém. Jelikož byla zima, tak moje rezerva byla letní, takže mi to Martin musí hned zalepit, abych mohl se zimním kolem jet po D1. Volám Karlovi, chápe to a dává si další dva kousky. Kolo za pár minut zalepeno a já říkám Kitovi, že zapínám Turboboost, abych přeskočil náklaďák a v Brně byl co možná nejdřív. Volám Karlovi, opět! Karel platí a vyčkává na dohodnutém místě. V Brně jsem kolem 11:15, jsem trochu nervózní a mé pečlivě vydrbané tělo zalívá pot, který eliminuje tři litry parfému. Najíždíme na všemi oblíbenou dálnici. Ale to by byla přece nuda, kdyby nebyla půl hodinová kolona, a víte, kvůli čemu jsme tam tak dlouho popojížděli? No kvůli ničemu, fakt nic, nic tam nebylo. Ale vůbec, žádná havárka, hořící kamion, opraváři, ani karavana velbloudů, prostě nic. V 11:55 opouštíme zácpu a já zapínám opět Turboboost a připadám si jak ve vlaku v Japonsku, který se vznáší na kolejích. Teda do doby než najedu na první panel a mýmu zadku dává pocítit sílu českých silnic. Jako střela, ale bezpečná střela samozřejmě valíme směr Praha. „Jezdíš dobře“ říká Karel a křečovitě se drží madla na dveřích.

Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme v Praze. Dojíždím a parkuju na Chodově přesně v 13:05 a utíkám s obřím koláčem na zádech za Honzou. Ten úplně v klidu baštil oběd a vůbec ho nestresovalo, že jdu trochu pozdě. Nakonec jsme spolu prokecali v kavárně snad tři hodiny a já jsem domů prostě nechtěl. Protože takhle uvolněně jsem se na první schůzce s klientem málokdy cítil. Teď otázka, jestli bych tohle všechno chtěl kvůli dalšímu klientovi zase absolvovat, a odpověď je úplně jasná. Jasně, a klidně ještě stokrát, protože ty super zážitky, co s těma lidma zažijete, za to prostě stojí a nikdo vám to ze života neodpáře. A máte aspoň historku pro vnoučata.

Chtěl jsem pokračovat, jaká byla svatba, ale to nechám na druhou část. Aspoň se budete mít na co těšit. Jo, a jestli myslíte, že to bude svatba jako každá jiná, tak se teda pletete. Ale nechte se překvapit.

 

Zatím se s Vámi loučím a budu se těšit u dalšího článku u mě na blogu

 

Váš „nejen“ svatební fotograf

Radim Hájek